Politologie

Politická filosofie

Jedno ze základních děl klasické politické filosofie, sepsané Aristotelem ve 4. století př. Kr. Vnitřně je rozčleněno na osm knih, z nichž každá se zabývá jedním tématem. V první knize je nejdůležitější (alespoň pro politického filosofa) Aristotelovo zdůvodnění obce (tzn. státu vůbec) na základě lidské přirozenosti. Podle něj vše má nějaký účel a vše směřuje k dobru, takže člověk tíhne k vytvoření obce, která má být cestou k dobrému životu. Člověk je podle Aristotela společenský tvor.

V dalších knihách analyzuje různé typy zřízení (ústav). Tady je velmi důležitá jeho typologie dělící ústavy dle dvou kritérií: a) zda jsou dobré či špatné, b) kolik jedinců vládne (jeden, několik, mnoho). Podle této typologie rozřadil 1. tyranii a monarchii (vládne jeden; první je zvrhlá forma, druhá dobrá), 2. oligarchii a aristokracii (vládne několik; první špatná, druhá dobrá), 3. demokracii a politeiu (vládne mnoho; zvláštnost zařazení demokracie jako tyranie většiny, tedy špatné). Poměrně důležitým je Aristotelův názor, že nejlepší je ústava smíšená a nikoliv nějaká z čistých forem

Zbylé knihy obsahují popis příčin rozpadu ústav (tzn. změn ústavních pořádků a převratů), přechody od jednoho typu k druhému atd.

Další podstatné dílo jak pro politickou filosofii, tak pro filosofii "obecnou". V tomto dialogu Sókrata s Platónovými bratry Adeimantem a Glaukonem se řeší otázka spravedlnosti. Postupem času a vývojem dialogu Sókrates odhaluje Platonovy názory na věci jako je rozdíl mezi spravedlivou a nejlepší obcí, otázka nejlepšího uspořádání apod.

Rozlišení na spravedlivou a nejlepší obec je důležité, protože, jak se ukáže, Platon zastával stanoviska spravedlivé obce a nikoliv nejlepší obce, jak je popsána v V. knize (a ktera je také často kritizována). Ve spravedlivé obci mají totiž být strážci služebníky obce a mají mít na mysli pouze blaho obce, zatímco Glaukónova (on je v dialogu zastáncem nejlepší obce) teze míní, že by strážci měli díky své pozici žít "život blaženější vítězů olympijských", což je v rozporu s jejich postavením služebníků a strážců obce (stali by se tedy jakýmisi privilegovanými občany).

Kromě těchto velmi podrobných a složitých myšlenek rozpracovává Platon úlohu rozumu (ten má být jakýmsi prostředníkem a arbitrem mezi vášněmi), a vlastně také svou teorii idejí. Celkově vzato je Ústava dosti složité dílo, které, díky své dialogické formě, oplývá mnoha významy a myšlenkami, jenž není nejlehčí rozplést a odhalit. Proto vyžaduje pozorné a několikanásobné čten. Na druhou stranu je poté čtenář odměněn hlubokou studnicí moudrosti a myšlenek, které stojí zato promýšlet i v dnešní době.

Nauka o systému

Sborník prací věnovaný tématice pravicového extremismu a radikalismu. Tyto výrazy jsou často používány ve sdělovacích prostředcích a v široké veřejnosti bez odborné znalosti, proto se autoři rozhodli věnovat této otázce. Jednotlivé příspěvky se věnují nejrůznějším tématům: vymezení pojmu politický extremismus a politický radikalismus (první zastává otevřeně antisystémová stanoviska; druhý své ideje a názory přizpůsobuje danému ústavnímu rámci tak, aby nepřekročil jeho hranice); snaha o programovou analýzu KSČM a (dnes již zaniklé) SPR-RSČ; otázka, zda ekologičtí aktivisté patří mezi antisystémová uskupení. Největší část knihy je pak věnována souhrnu a popisu většiny organisací, hnutí a seskupení s antisystémovými rysy v českém politickém (ale i společenském) systému, včetně jejich historického vývoje. V tomto rozsáhlém rejstříku můžeme nalézt strany od KSČM, přes anarchistická sdružení, hnutí Greenpeace až k SPR-RSČ, skinheads a dalším, méně významným a známým organisacím.

Celkově lze shrnout, že je tato práce, přes jistou nevýhodu časové proměnlivosti extremistické scény, která může být zachycena pouze v jednom okamžiku svého vývoje, přínosným titulem týkajícím se problematiky politického extremismu. Její obsah i forma jsou velice přístupné veřejnosti, proto by si ji měli přečíst všichni, kteří se o politiku zajímají jak ze zájmu, tak z profesního hlediska (politici, novináři apod.).

Totalitní systémy (teorie totalitarismu apod.)